V pátek večer 8. listopadu jsme přijeli do Jindřichova Hradce, kde jsme byli přesvědčeni, abychom se připojili k místní mafii. Jeden její člen nás provedl usínajícím městem až do tajného doupěte, kde nám byly přiděleny místnosti ke spaní.

Když jsme se najedli a ubytovali, předvedli nás před šéfa mafie. Ten nám vysvětlil, že se druhý den chystá velká loupež, na kterou potřebují naši pomoc. Nejdříve ale budeme muset podstoupit výcvik a provést spoustu příprav.

Druhý den ráno jsme byli vycvičeni v různých potřebných dovednostech a ještě před obědem jsme zvládli překazit plány jednomu pašeráckému gangu.

Jen, co jsme se najedli a náležitě si odpočinuli, bylo třeba vydat se do města a navštívit pár našich spolupracovníků – agentů. Ti nám předali tajné informace o objektu loupeže a my jsme je úspěšně dešifrovali. Následoval průzkum terénu, při kterém jsme hledali optimální trasu a všímali si všeho, co by se nám mohlo při akci hodit.

Když jsme se vrátili podařilo se nám zachytit část komunikace týkající se kufříku, o který nám šlo. Po složení zprávy a jejím dekódování jsme zjistili, že objekt se přesunul do transportéru a chystá se opustit město. My jsme ale byli rychlejší a kufřík i s jeho sladkým obsahem získali.

Nejmladší z nás už byli značně unavení, proto se uložili ke spánku. Mladší skauty ovšem čekal naprostý opak – opustit základnu a podstoupit tradiční výzvu spojenou s tím, co je čeká další den.

V neděli po snídani nám mafie poděkovala za naše zásluhy a rozloučila se s námi. Snad na nás nezanechala nekalé úmysly.

Vyvrcholením výpravy bylo však slavnostní předání družiny Mravenců z rukou roverů mladším skautům, kterým se v noci podařilo splnit výzvu, kterou si na ně roveři připravili a mohli tak obdržet družinovou vlajku a zakřičet si jejich nový pokřik. Jsou tak již čtvrtou generací Mravenců v našem oddíle.

Potom jsme se už mohli vydat na cestu domů.