Archiv pro rubriku: Nezařazené

Jestřábi, Dívčí Kámen, verze 2.0

 

Byl to chladný, prosincový den, kdy se družina Jestřábů v hojnem počtu šesti členů pod vedením Želvy, Dominika a Šikuly, vydala na zimní výpravu do všem dosud neznámého kraje, který snad ani nemá vlastní název. Říkejme mu tedy například ,,Povltaví poblíž Českých Budějovic“.

Po cestě ranním expresem a jízdě s neznámým dopravcem, jsme konečně dorazili na místo. No, a protože to pro nás všechny byl zřejmě první den v tomto období se sněhem, nemohli jsme si odpustit toho nevyužít. To se na nás dalo i dobře zaznamenat, poněvadž po sto metrech chůze téměř každý z nás vypadal jako sněhulák. Naštěstí se naše tempo brzy dostalo opět do optimálních hodnot, tak jsme s promočeným oblečením mohli pokračovat dál. Čas v tuto chvíli nebyl naším nepřítelem, neboť vlaková spojení z naší finální destinace odjížděla s poněkud většími časovými rozestupy. Jenže po chvíli plné her a sněhových bitev, která se později ukázala jako poněkud delší chvíle, jsme zaznamenali značnou časovou ztrátu, nezbývalo tedy nic, než do toho, jak se říká, šlápnout, měli jsme totiž ještě pořádný kus cesty před sebou. Odměnou nám za to byly nádherné výhledy na zasněžené údolí, lemující řeku Vltavu. Po chvíli jsme konečně došli do našeho cíle. Byla to zřícenina hradu Dívčí Kámen. Tam jsme vystoupali nahoru a konečně poobědvali, přičemž se Jestřábi dozvěděli, že předchozí generace Jestřábů už kdysi na tomto místě byla (proto ten název). Pokusili jsme se tedy o napodobení tehdejších fotek přesně z tohoto místa, což se docela povedlo. Poté jsme si prohlédli zbytek hradu a zamířili k finálnímu cíli, vlakové stanici ve Zlaté Koruně. Naštěstí jsme zpáteční vlak stihli s patřičnou časovou rezervou.

Všem se výprava líbila, až na cestu vlakem do Tábora, kdy obsluha s pojízdným občerstvením zapomněla na náš vagón. Bylo to veliké zklamaní. No, tak snad někdy příště…

 

Želva

Jihočeské Jamboree 2018

Tento rok se i naši roveři zúčastnili již 3. Jihočeského Jamboree. Akce to byla nemalá a oproti našemu očekávání byli na akci téměř všechny věkové kategorie. Hlavní program byl zajímavě vymyšlený, i když tu a tam byly nějaké prostoje. V pátek večer jsme si zatančili u živé hudby, kterou nám hrála hudební skupina. V sobotu jsme pak budovali civilizace a seznamovali se s jinými kulturami ve světě (náš oddíl představoval Indii) formou her. Především se nám líbila velká hra, ve které šlo o to postavit největší civilizaci, i když si Vojta dokázal pořezat ruku o kámen a já byl upuštěn na zem jak pytel písku (totiž, byl jsem pytel písku). V neděli jsme měli možnost vybrat si svůj vlastní program, a to formou přednášek, her či vyrábění. Byli jsme ubytováni v luxusních chatkách s postelemi a vlastní koupelnou, takže jsme všichni chrochtali blahem. Měli jsme dost času na spaní, což naše družina vždy vřele uvítá. Jídlo nám servírovali do talířů, ešusů nebylo potřeba. A jak chutnalo! Prostě to byla hezká oddychová akce a někteří z nás se dokonce seznámili s novými známostmi. Už přemýšlíme o účasti na Národním Jamboree v roce 2020.

Kryštof (Polička)

Zimní olympijské hry v Bechyni

zoh-lista

Letošní únorová výprava začala zasedáním olympijského výboru. Zástupci Kuby, Jemenu a Konga si prosadili vlastní menší verzi her, neboť na ty opravdové v Soči se nedostali. Bylo jim vyhověno a tak jsme se pod jejich vlajkami zúčastnili vlastního kola ZOH na základně Lišky u Bechyně. Nejprve bylo zapotřebí vybudovat za každý stát olympijskou vesnici. Týmy se úkolu zhostily bravurně a tak zbudovaly pro své sportovce monumentální zázemí. Potom následovala večerní štafeta s nezbytnou olympijskou pochodní.

Sobota začala rozcvičkou, kterou vedl sám Pierre de Coubertine, zakladatel moderních olympijských her. Po náležitém protáhnutí bylo ještě třeba zhotovit akreditace – visačky na krk s nezbytnými údaji a podobiznou. Přistoupili jsme k samotným hrám. První disciplínou bylo rychlobruslení. Po nácviku správné techniky zástupci tří účastnických států vyjeli na okruh. Hodnocena byla rychlost, ale i dodržení postoje podřepného a správné máchání rukama.

Další klání bylo v jízdě skibobem. Ten (v podobě dřevěného hranolu) bylo potřeba nejprve řádně roztlačit a samotný sjezd byl poté v režii jednoho borce za každý tým, který trasou proskákal v pytli.

zoh-mini2Po obědě následoval dopingový test lakmusovým papírkem, ve kterém naši čestní sportovci bez výjimky obstáli a byli připuštěni na hokejový match. Týmové spolupráce bylo ještě třeba na čtyřbobu, ale osobní kvalitami se blýskl každý i v následném turnaji obřího slalomu či v biatlonu. Efektní disciplínou byly skoky na lyžích, kdy jednoho sportsmena na prknech nesl podpůrný team. Dokonce jsme se dočkali i bonusové pře mezi vedoucími. Zbývající energii jsme vložili do freerideového sjezdu Super G. Terén byl zrádný, ale nakonec nebezpečnou trasu absolvovali všichni bez zranění. Závěrečná padesátka pak proběhla formou obřího člobrda a přistoupili jsme k neopomenutelné disciplíně: zaslouženému odpočinku.

V nedělním dopoledni nás ještě čekal krátký kurz krasobruslařského umění a curling s céčkami. Načež jsme za zvuku hymen nastoupili k slavnostnímu vyhlášení. Více medailí obdržel Jemen, důstojné druhé místo obsadili sportovci s Konga a daleko za nimi se potom umístili kubánští flákači.

Ale nebylo důležité vyhrát, nýbrž zúčastnit se!

Nezapomeňte se podívat na všechny fotky.