Archiv rubriky: Výpravy

Želvy Ninja v Meznu 2016

2 Naše oddílová výprava v listopadu byla spíše výpravou vpravdě zimní. To však neodradilo nebojácných pětadvacet účastníků, kteří se s námi do Mezna vydali. Pátečního večera jsme byli diváky ve studiu televize BBC, která natáčela v mimořádném vysílání rozhovor s potrhlým vědcem, který vynalezl zázračnou tinkturu, která léčí a preventuje všechny nemoci světa. Nechali sme se dokonce přesvědčit k otestování tohoto léku – a nutno podotknouit, že na svou zázračnost chutnal nevalně.
5Ráno však vědcovu sklepní laboratoř někdo vykradl! Nebyl to nikdo jiný než odporák-záporák Trhač, který se kořist rozhodl zneužít k ovládnutí světa. Naštěstí se včas objevili naši superhrdinové – Želvy Ninja – naši mladí vedoucí, kteří po požití léku zmutovali do roztodivné podoby, ale získali superschopnosti.
1517

Spojili jsme naše síly a zapudily všechny tři příšery, které Trhač stvořil za pomocí ukořistěných chermikálií. Museli jsme zapojit hrubou sílu, ale i intelekt a skautské dovednosti. Hodila se nám jak obratnost, tak umění odlévání stop i rozdělávání ohně (a to na sněhu!). Po našich úspěších jsme se posílili bramboračkou, exkluzivně vydávanou ve dvou variantách: na indický či italský způsob!

A pak už jsme se vydali na zneškodnění hlavního záporáka – Trhače. Večerní souboj jsme vyhráli na plné čáře a po zapětí několika oslavných písní s kytarou jsme po zásluze ulehli.

PODÍVEJTE SE NA VŠECHNY FOTKY

Letní tábor Josafat 2016

IMG_3310

Letní tábor roku 2016 se uskutečnil v údolí, které bylo za husity nazváno Josafatské a nachází se nedaleko Křeče, u které proběhla poslední bitva husitských válek. Není tedy divu, že namísto na tábor jsme přijeli tentokrát do Tábora, který jsme si sami zbudovali v reakci na koncil Kostnický. V našem podání se na vršku nad řekou Lužnicí usídlili hned tři husitské svazy: Žatečtí, Orebité a Táborité.

IMG_3374Záhy po zbudování našeho města přišla první hrozba: tažený železných pánů. To jsme ale hravě odvrátili s pomocí vozové hradby. Příhodně jsme se totiž onen den zrovna konstrukcí vozů zabývali! Tento památný triumf vešel pak do dějin jako vítězství u Sudoměře. Následovala ještě četná tažení na naší deskové hře s mapou, při kterých jsme slovem I mečem dobývali královská města.

IMG_3436Která forma útoku je bohulibější bylo předmětem četných diskuzí. Ve při v tomto ohledu byli hlavně naši kazatelé: radikální mistr Želivský a pacifista mistr Rokycana. Pohádat se o tom dokázali I v rámci naší pouti na horu, kde jsme dokonce I po způsbu husitského podobjí přijímali sušenku I vodu se šťávou. Zkusili jsme potom pomocí husových citátů získat na svou stranu mnicha z pořínského kláštera, leč byla to práce zdlouhavá.

IMG_3603Nastalo tedy zbrojení. Vlčata konstruovala beranidla a skauti zas vrhací obléhací stroj trebuchet. Jelikož skauti byli pohlceni vypečenou reality show “Čtverec štěstí”, museli se na další bitvu vydat jen vlčácká práčata, která však s beranidlem úspěšně zdolala všechny tři brány Hradce Králové.

IMG_3705Jelikož naši ideoví vůdci kazatelé se nemohli shodnout jak dále čelit křižákům, pro další den spor rozhodl potulný šašek, který vyhlásil den kejklí a kratochvílí. Dopřáli jsme si tedy přestávku od boje I teologie a oddali se sportovním I hazardním hrám, které přilákaly I skauty ze sedmého oddílu, jejihž tábor byl nedaleko.

IMG_9967Před slibovým ohněm jsme ještě stihli získat si spojenectví mocného šlechtice. Pro stvrzení naší vájemné náklonosti jsme mu naplnili zbrojírnu, k čemuž nám byl nápomocen židovský obchodník. Další den jsme byli opět povoláni do zbraně, když křižáci vedli klíčový útok na náš Tábor. K tomuto nekalému záměru dokonce naverbovali I množství našich tatínků a maminek! Opevněné město jsme však ubránili a za válečnou kořist pojali buchty a bábovky.

IMG_9974Následující nebezpečí na sebe nenechalo dlouho čekat. Vzbudili jsme se zohaveni zelenými puntíky v tváři. Co se to stalo? Kazatel Želivský hřímal, že to je boží trest za naší hamižnost, flagelant navrhoval seřezat se, antisemita vinil Židy, Žid vinil špatnou hygienu a adamita již počal odhazovat svršky. Vše rozhodl příchod doktora s ochrannou ptačí maskou, který správně určil, že do Tábora přišel mor. Krátká evakuace, oběd uvařený na ohni z neinfikovaných zásob a očistná koupel však na epidemii stačila.

IMG_0249Avšak tato událost započala rozvrat mezi husitskými svazy. Následující vojenské tažení, dopadlo fiaskem: Kutnou horu jsme nedokázali dobýt. Radikálové Žižka a Želivský se nemohli dohodnout na dalším postupu s žádným svazem a tak se jali na vlastní pěst raději vypalovat kláštery, což se jim stalo osudným. Při jejich pohřbu bylo nadneseno, že husité nemohou ničeho dosáhnout, budou-li nadále bojovat mezi sebou. Pro udržitelný rozvoj je potřeba zvolit kališnického krále.

IMG_9982Vyslali jsme tedy tři poselstva do Basileje. Ale papežský legát odmítl všechny tři kandidáty za všechny tři svazy. Vyjeli jsme tedy za hranice na spanilé jízdy, abychom vybrali nejúspěšnější svaz, ze kterého by měl vzejít panovník. Ale ani naše kořist z puťáku nepřinesla výsledek, na který bychom se shodli. Naopak naše vnitřní spory prhloubila a tak nebylo zbytí, šli jsme se porvat u Lipan.

IMG_9985Toho samozřejmě využili křižáci a jali se drancovat Tábor i námi dobytá území. Bylo potřeba začít opravdu spolupracovat a přestat se handrkovat. Vytvořili jsme skutečnou husitskou jednotu, křižáky zahnali pouhým “Kalich, víra, Tábor!” a za krále jsme zvolili jistého Jiřího z Poděbrad. Jeho korunovaci schválil I papežský legát a tak nic nebránilo hostině a všeobecnému veselí.

Podívejte se na celou FOTOGALERII

IMG_9988

Lovci kožešin 2016

Tato výprava se uskutečnila na skautském tábořišti u Vřesců. Celý víkend jsme spali pod stanem a lovili zvířata kvůli kožešině. V pátek večer jsme totiž viděli dva lovce kožešin, kteří u překupníka vyměnili kůži zvířete za zlaťáky. Nechali jsme se jimi inspirovat a řekli si, že také budeme lovit kůže. Pak nám ti lovci povídali něco o střelbě z pušky a vrhání noži a tomahavkem. Mezi tím jsme se najedli. Na konec jsme se po krátkém ohřátí u ohně odebrali do spacáků.

lovcikoz

V sobotu ráno jsme se vydali k pramenu vyčistit si zuby. Po cestě zpět jsme potkali dvě zvířata, která jsme ulovili. Povedlo se to jen tak tak, protože jsme měli pouze šišky a klacky, co se válely na zemi. Tak jsme se rozhodli, že si vlčata udělají oštěp a zkušenější skauti luk. Po vytvoření jsme chvilku trénovali. Když už jsme skoro končili, objevil se Indián, který za ukázání místa, kde se nachází hodně zvířat, chtěl něco sladkého. Nejdříve jsme mu neradi dávali naše sladkosti, ale když jedno z vlčat dostalo nápad dát mu balení cukru, Indián je vrátil a vzal si ho. Když nám ukazoval šípem cestu, poranil zvíře, tak jsme ho po krvavých stopách sledovali. Když jsme ho konečně dohonili, byli jsme na místě, kam nás Indián chtěl dovést.

Najednou si někdo všiml, že nedaleko nás stojí slon. Snažili jsme se ho ulovit, ale nikdo z nás se netrefil, tak na konec musel Indián. Protože jsme měli hlad, slona jsme rozřízli a vyvalila se na nás hromada buřtů. Buřty jsme nařezali a na ohni k obědu opekli. Všem nám chutnalo. Po krátkém trávení jsme se vydali zpět na tábořiště tentokrát přes Ratibořské hory. Po cestě jsme narazili na haldu, kde jsme našli stříbro. Když jsme se vrátili, vymýšleli jsme scénky k večernímu ohni. Po večeři jsme se převlékli do triček a krojů a vydali jsme se k ohni, kde proběhlo šátkování, scénky a někteří členové si pálili přezdívku. Pak už jsme šli do spacáků a těšili se na překupníka.

Ráno jsme si vystříleli další zvířata, mohli jsme jich mít víc, ale překupník už byl na tábořišti. Vyměnili jsme naše kůže za petrolejový olej (kofolu), čočku, hrách a fazole (čokoláda, bonbony). Nakonec jsme se naobědvali a vyrazili na autobus. Myslím, že se všem líbilo. A nezapomeňte se kouknout na fotky – TADY!

Zapsala Bára R. – Cvrček

Výprava Krotitelé duchů

První jarní výprava roku 2016 se velice vydařila. Sic na začátku nás stihla neočekávatelná výluka na trati, dorazili jsme v pořádku na základnu Chvalov u Mačkova. Avšak tím mimořádné události zdaleka neskončily: jen co jsme vybalili spacáky, začal se kolem chaty prohánět děsivý přízrak. Nezbývalo tedy, než zavolat profesionály: Krotitele duchů.

Ti s velkou parádou přijeli firemním vozem za zvuků své znělky a jali se spíše předvádět a tancovat, než zahánět strašidla. Záhy se však přece příšerákovi postavili a za pomocí svých ultra-protonových děl ho poslali zpět odkud přišel.

Po Krotitelské rozcičce a snídani jsme byli po včerejších událostech ohledat místo činu. Přízrak se stačil vypařit, leč zbyl po něm tajuplný svitek s ďábelskými symboly a podpisem „lord Battaglia“. Vydali jsme se k nedaleké hrobce tohoto mysteriózního šlechtice a okultisty, kde jsme naměřili zvýšenou hladinu paranormální energie.

Tu našim Krotitelům zazvonil telefon: nahlášení dalšího případu. Jali jsme se jim tedy pomoci a vydali jsme se do lesů přemoci hejkala. Pro jeho příšerný jekot bylo stěží možné se k němu přiblížit. Za pomoci ochranných sluchátek to přece jen vyšlo. Vyjednali jsme podmínky jeho návratu do podsvětí a splnili zadaný úkol.

Dalším příšerákem, kterého jsme museli spolu s Krotiteli zdolat, byl upír. Na toho neplatilo ani vyjednávání ani zbraně Krotitelů. Ale zjistili jsme, že ho drží při životě tajemné svíce, které stačilo zkropit svěcenou vodou a Dracula ztratil rázem všechnu sílu. I u něj jsme nalezli tajemný svitek Battagliův.

Potom jsme zas narazili na bezhlavého rytíře. Ten byl však ochoten odebrat se do světa mrtvých poté, co jsme mu sestalvili celou jeho kostru zpátky do hrobky a on mohl se strašením navždy přestat.

Starší skauti zatím plnily úkoly vlastní: iniciativní hry, při kterých si zablbli u rybníku, šplhali na mohutné stromisko či si vyzkoušeli přepravu na skautské „jednochůdě“ ve tvaru velkého áčka, sestaveného z klád.

Neobvykle početná řad příšer, která se objevovala v této oblasti, byla provázána jménem tajemného lorda Battaglii, který díky černé magii vstává z mrtvých a škodí. Sestavili jsme si tedy speciální zaháněcí zbraně a čekali na hodinu večerní, kdy se onen temný mág zjevuje. Po několika písních na kytaru jsme s Krotiteli vydali na cestu k hrobce rodu Battagliů.

Na místě již čekal temný lord, který mocnýmy zaklínadli přivolával další přízraky. Avšak společným nasazením všech skautíků jsme ho zahnali zpátky do záhrobí a uzavřeli jeho ektoplazmatickou pentagramickou bránu, aby se on ani žádné strašidla už nikdy nevrátila.

Prohlédněte si celou FOTOGALERII.

Triangl 2016

IMG_1177

Přestože takhle na začátku jara ještě semtam mrzne či padá sněhu, my na mysli rozhodně neklesáme. A to mimojiné i proto, že jsme vyrazili na další ročník tradičního Trianglu – nočního pochodu pro nejstarší a nejostřílenější členy našeho oddílu.

Minule byla akce v duchu hasičského survivalu a tak přičiněním kyvadlového efektu (i roverského reakcionářského konzervativního křídla) byl letos Triangl návratem k tradici. Čekalo nás tedy putování v pomyslném trojúhelníku, jehož tři body představovaly tři triangulační body.

IMG_1

Od první kóty poblíž Čekanic jsme vypálili kultovní metodou „na hulváta“ přímo za nosem skrze lesní porost rozličný a další nečekanné terénní překážky až do Jeníčkovy Lhoty. Pokračovali jsme dále až k vrchu Hůrka u Ratibořských hor, který byl dalším bodem naší trasy.

Po čaji následovaly rozličné manévry „přískokem vpřed“ s technickými pauzami na kalibraci naší vysoce moderní navigační technologie: mobil bez map ale s GPS a mobil bez GPS ale s mapou. Nakonec jako vždy zvítězila a k dalšímu bodu nás dovedla hlavně intuice. Zlatým hřebem byl kopec Batkovy dosahující 724 výškových metrů. V průběhu výstupu jsme také záhy narazili na sníh.IMG_1185Po tomto vrcholném vrcholu jsme se kutáleli zpět k Táboru do bodu výchozího. Počasí vydrželo umravněné a jediný lokální jemný deštík jsme přečkali v zastřešené zastávce Dobronické. Ač některým přece nahlodal morálku a vyskytly se dokonce hlasy volající po možnosti využití noční tramvaje. Trolej vedení vysokého napětí však příliš nadějí neskýtala a tak nezbylo než zatnout zuby a klopýtat dál.
Příchod se vší parádou nastal kolem půl páté ranní.mapa-triangl2016

Celou naší trasu zanesenou v mapě zřete ZDE.

Děkujem Bidlovi za intenzívní vycházku a těšíme se na přes rok!

Záchrana Světa pohádek

12242111_1073406352684161_942595139_nLetošní podzimní oddílová výprava začala nečekaným zjevením ďábelského černokněžníka, který se rozhodl, že navždy vymaže pohádky z povrchu zemského. Pomocí nekalých kouzel a kejklí spálil před našimi zraky velkou pohádkovou knihu a zmizel kamsi do bažin. Nejvíce to zarmoutio Velkého Vypravěče, který bez knihy nedokázal správně odříkat ani jediný příběh.

Zavázali jsme se, že mu pomůžeme a společně najdeme všechny pohádkové postavy a vyzískáme od nich jednotlivé pohádkové příběhy, abychom mohli sepsat knihu novou. Ještě ten večer jsme se setkali s první pohádkovou postavou – Dědou Vševědou, který nám za uhodnutí zapeklitých hádanek předal nejen svou pohádku, ale ještě daroval několik svých zlatých vlasů.

V sobotu jsme potom potkávali pohádkové postavy už od samého rána: rozcvičku jsme absolvovali s Čertem a Káčou, potom jsme zas pomohli se třemi úkoly spanilé Zlatovlásce, Ježibaba z perníkové chaloupky pro nás připravila výcvik nošení Jeníčků na lopatě a Obelix, který přicestoval z krajin frankofonního folklóru, nás naučil uvařit pověstný kouzelný lektvar.

Po obědě jsme vyrazili na velkou procházku nádhernou podzimní krajinou v okolí Heřmaniček. Zasportovali jsme si s Jezinkami a Jelenem se zlatými parohy a hladovcům zas přišlo vhod setkání s děvečkou z nedaleké vesnice a jejím kouzelným kašetvorným hrnečkem.

Celý ucupitaní a uondaní jsme dorazili zpátky na základnu a dobyli poslední dva příběhy: o Karkulce a nosatém Pinokiovi. Jediné, co chybělo, byly desky, do kterých bychom mohli umístit všechny pracně dobyté pohádky. Takové kouzelné knižní desky se však zjevují jen po setmění a to na těch nejděsivějších místech. A proto pro ně vyrazili nejstarší skauti na židovský hřbitov u Prčic. Jako neohrožení bohatýři svůj úkol splnili zdárně  a ve zdraví.

V neděli jsme novou knihu pohádek skompletovali a zapudili tak zlého černokněžníka. A od těch dob si už žádný vypravěč žádnou pohádku nepoplete a my máme zas o několik zážitků z povedené výpravy víc.

Prohlédněte si všechny fotografie ZDE

Za tajemstvím Zvíkovského raráška

Na konci května se uskutečnila víkendová celooddílová výprava. Ubytováni jsme byli v skautské základně Lísek, která se nachází nedaleko tajuplného hradu Zvíkov. A právě pro tuto bezprostřední blízkost se nám zjevil místní kouzelný rarášek a předal nám důležitou zprávu s žádostí o pomoc.

Samozřejmě jsme se zavázali pidižvíkovi pomoci. Před zahájením akce samotné jsme však museli potrénovat lukostřelbu, abychom se ubránili případnému nájezdu lapků. A jelikož k dobrému mravu šlechetných rytířů patří i obratnost s dřevci a těžšími obléhacími stroji, vyzkoušeli jsme si i jich.

Posilněni obědem jsme se vydali na cestu k hradu samotnému. Úspěšné doražení na místo určení jsme oslavili nanukem a podrobili komplex zevrubné prohlídce. Se zvláštním zřetel jsme pak prozkoumali Hlízovou věž. Neboť právě runy z této věže mohou pomoci našemu nadpřirozenému kamarádovi – raráškovi.

Magické runy jsme tedy pečlivě opsali a se setměním použili v magickém rituálu, kterým jsme zlomili prokletí Zvíkovského raráška. Ten se nám nato konto zjevil a v působivém tanci poděkoval za naše nasazení.

Podívejte se na všechny fotky!

Rychlé šípy ve Vlašimi

rychlosipPrvní celooddílová výprava tohoto roku se odehrála v Měsíčním údolí u Vlašimi, kde se nachází tábořiště, které ještě pamatuje založení českého skautského hnutí. Po dobrodružné večerní cestě a večeři nás překvapila partička vypečených typů. Říkali si „Bratrstvo kočičí pracky“ a protože měli v držení ježka v kleci i zajatého Červenáčka, tvářili se jako páni světa. Dokonce nás chtěli obrat o všechny sušenky! Naštěstí se brzy objevil Mirek Dušín, Červenáčka zachránil a Bratrstvo vyzval na souboj. A to v podobě turnaje, který odstartoval v sobotu.

Přestože počasí strašilo, nakonec se ukázalo být docela příjemně po celý den a tak se program vyvedl. Nejprve jsme se řádně připravili – procvičili jsme si skautské dovednosti a znalosti, jako bylo uzlování, práce se sekyrou nebo šifrování. A po obědě jsme vyrazili na sportovní dráhu vybojovat ježka v kleci ve jménu Rychlých šípů. Zapeklitá stanoviště a orientaci na trati, značené fáborky, nám ještě komplikovalo zlotřilé Bratrstvo. Nakonec jsme však přesto podali bravurní výkony a zvítězili.

vlasim15-2Bratrstvo kočičí pracky však neumí prohrávat a tak ježka nechtělo vydat. Schovali ho na tajném místě v lese a my o něj musili zápasit v další hře. Ale opět jsme jim ukázali a ježka po právu vybojovali. Na závěr dne jsme si ještě zahráli nějakou tu hříčku v chatě, zahráli a zazpívali a stařešinové nám povyprávěli o historii oddílu.

Byla to povedená výprava! Velký dík patří Jestřábům, kteří se bravurně zhostili přípravy programu a samozřejmě i všem odvážným účastníkům, kteří se nenechali zastrašit pošmournou předpovědí počasí.

Podívejte se na všechny fotky!

Triangl 2015

triangl2Triangl je tradiční akce pro nejstarší a nejostřílenější členy našeho oddílu. Letošní ročník se nesl v jiném duchu, než předchozí – do historie se asi nejspíš zapíše svou nejkratší absolvovanou trasou. To co Triangl 2015 ubral na trase, ale jistě přidal na zajímavosti a na náročnosti.

Sešli jsme se v klubovně, kde jsme si naznačili, co nás čeká. Dalo se to vytušit z toho, co jsme si zabalili na cestu. Jediné, co do té chvíle nebylo jasné, byla trasa. Vydali jsme se směrem k jednomu ze Zahrádeckých rybníků. Za svitu měsíce jsme našli jeden z nich. Ten nám poskytl skvělé zázemí pro naší dobrodružnou aktivitu. Tou aktivitou nebylo nic jiného, než překonání vody částečně pokryté ledem pomocí duší a nosítek. Ačkoli bylo počítáno i s možností částečného namočení jednoho (víc náhradního oblečení jsme neměli a proto jsme vodu-led překonávali jeden po druhém) z účastníků, ve skutečnosti se tak nestalo.

triangl3A tak jsme mohli v klidu přejít k Větrovskému potoku, který je jako stvořený pro naší další aktivitu, kterou bylo vytvoření lávky pro transport zraněné osoby přes náročný terén. I přes boj s  prvo-březnovou noční (prakticky vzato ranní) únavou a bojem s mokrými (zmrzlými) lany, vše se zdárně podařilo. Do příštího roku vypilujeme techniku skautských dovedností a zbude čas i na pro některé účastníky tolik očekávaný příděl kilometrů v nohách.

Všechny fotky ZDE

Bidlo

Putování na Blaník

poutnici

Jediní lidé, kteří nikdy nezabloudí,

jsou tibetští a mongolští lámové,

kteří celý život bez ustání putují nesmírnými rozlohami vysoké Asie.

Jdou stále z místa na místo, a nemajíce domova, nemohou k němu ztratit cestu a zabloudit,

nemajíce cíle, nemohou sejít z cesty a minout ho.

Jdou lehce, všude šťastni, všude svobodni.

(Lady Evelyn E. Sloocková, cestovatelka, 1881)

Nezapomeňte se podívat na všechny fotky.