Archiv pro rubriku: Výpravy

Záchrana Světa pohádek

12242111_1073406352684161_942595139_nLetošní podzimní oddílová výprava začala nečekaným zjevením ďábelského černokněžníka, který se rozhodl, že navždy vymaže pohádky z povrchu zemského. Pomocí nekalých kouzel a kejklí spálil před našimi zraky velkou pohádkovou knihu a zmizel kamsi do bažin. Nejvíce to zarmoutio Velkého Vypravěče, který bez knihy nedokázal správně odříkat ani jediný příběh.

Zavázali jsme se, že mu pomůžeme a společně najdeme všechny pohádkové postavy a vyzískáme od nich jednotlivé pohádkové příběhy, abychom mohli sepsat knihu novou. Ještě ten večer jsme se setkali s první pohádkovou postavou – Dědou Vševědou, který nám za uhodnutí zapeklitých hádanek předal nejen svou pohádku, ale ještě daroval několik svých zlatých vlasů.

V sobotu jsme potom potkávali pohádkové postavy už od samého rána: rozcvičku jsme absolvovali s Čertem a Káčou, potom jsme zas pomohli se třemi úkoly spanilé Zlatovlásce, Ježibaba z perníkové chaloupky pro nás připravila výcvik nošení Jeníčků na lopatě a Obelix, který přicestoval z krajin frankofonního folklóru, nás naučil uvařit pověstný kouzelný lektvar.

Po obědě jsme vyrazili na velkou procházku nádhernou podzimní krajinou v okolí Heřmaniček. Zasportovali jsme si s Jezinkami a Jelenem se zlatými parohy a hladovcům zas přišlo vhod setkání s děvečkou z nedaleké vesnice a jejím kouzelným kašetvorným hrnečkem.

Celý ucupitaní a uondaní jsme dorazili zpátky na základnu a dobyli poslední dva příběhy: o Karkulce a nosatém Pinokiovi. Jediné, co chybělo, byly desky, do kterých bychom mohli umístit všechny pracně dobyté pohádky. Takové kouzelné knižní desky se však zjevují jen po setmění a to na těch nejděsivějších místech. A proto pro ně vyrazili nejstarší skauti na židovský hřbitov u Prčic. Jako neohrožení bohatýři svůj úkol splnili zdárně  a ve zdraví.

V neděli jsme novou knihu pohádek skompletovali a zapudili tak zlého černokněžníka. A od těch dob si už žádný vypravěč žádnou pohádku nepoplete a my máme zas o několik zážitků z povedené výpravy víc.

Prohlédněte si všechny fotografie ZDE

Za tajemstvím Zvíkovského raráška

Na konci května se uskutečnila víkendová celooddílová výprava. Ubytováni jsme byli v skautské základně Lísek, která se nachází nedaleko tajuplného hradu Zvíkov. A právě pro tuto bezprostřední blízkost se nám zjevil místní kouzelný rarášek a předal nám důležitou zprávu s žádostí o pomoc.

Samozřejmě jsme se zavázali pidižvíkovi pomoci. Před zahájením akce samotné jsme však museli potrénovat lukostřelbu, abychom se ubránili případnému nájezdu lapků. A jelikož k dobrému mravu šlechetných rytířů patří i obratnost s dřevci a těžšími obléhacími stroji, vyzkoušeli jsme si i jich.

Posilněni obědem jsme se vydali na cestu k hradu samotnému. Úspěšné doražení na místo určení jsme oslavili nanukem a podrobili komplex zevrubné prohlídce. Se zvláštním zřetel jsme pak prozkoumali Hlízovou věž. Neboť právě runy z této věže mohou pomoci našemu nadpřirozenému kamarádovi – raráškovi.

Magické runy jsme tedy pečlivě opsali a se setměním použili v magickém rituálu, kterým jsme zlomili prokletí Zvíkovského raráška. Ten se nám nato konto zjevil a v působivém tanci poděkoval za naše nasazení.

Podívejte se na všechny fotky!

Rychlé šípy ve Vlašimi

rychlosipPrvní celooddílová výprava tohoto roku se odehrála v Měsíčním údolí u Vlašimi, kde se nachází tábořiště, které ještě pamatuje založení českého skautského hnutí. Po dobrodružné večerní cestě a večeři nás překvapila partička vypečených typů. Říkali si „Bratrstvo kočičí pracky“ a protože měli v držení ježka v kleci i zajatého Červenáčka, tvářili se jako páni světa. Dokonce nás chtěli obrat o všechny sušenky! Naštěstí se brzy objevil Mirek Dušín, Červenáčka zachránil a Bratrstvo vyzval na souboj. A to v podobě turnaje, který odstartoval v sobotu.

Přestože počasí strašilo, nakonec se ukázalo být docela příjemně po celý den a tak se program vyvedl. Nejprve jsme se řádně připravili – procvičili jsme si skautské dovednosti a znalosti, jako bylo uzlování, práce se sekyrou nebo šifrování. A po obědě jsme vyrazili na sportovní dráhu vybojovat ježka v kleci ve jménu Rychlých šípů. Zapeklitá stanoviště a orientaci na trati, značené fáborky, nám ještě komplikovalo zlotřilé Bratrstvo. Nakonec jsme však přesto podali bravurní výkony a zvítězili.

vlasim15-2Bratrstvo kočičí pracky však neumí prohrávat a tak ježka nechtělo vydat. Schovali ho na tajném místě v lese a my o něj musili zápasit v další hře. Ale opět jsme jim ukázali a ježka po právu vybojovali. Na závěr dne jsme si ještě zahráli nějakou tu hříčku v chatě, zahráli a zazpívali a stařešinové nám povyprávěli o historii oddílu.

Byla to povedená výprava! Velký dík patří Jestřábům, kteří se bravurně zhostili přípravy programu a samozřejmě i všem odvážným účastníkům, kteří se nenechali zastrašit pošmournou předpovědí počasí.

Podívejte se na všechny fotky!

Triangl 2015

triangl2Triangl je tradiční akce pro nejstarší a nejostřílenější členy našeho oddílu. Letošní ročník se nesl v jiném duchu, než předchozí – do historie se asi nejspíš zapíše svou nejkratší absolvovanou trasou. To co Triangl 2015 ubral na trase, ale jistě přidal na zajímavosti a na náročnosti.

Sešli jsme se v klubovně, kde jsme si naznačili, co nás čeká. Dalo se to vytušit z toho, co jsme si zabalili na cestu. Jediné, co do té chvíle nebylo jasné, byla trasa. Vydali jsme se směrem k jednomu ze Zahrádeckých rybníků. Za svitu měsíce jsme našli jeden z nich. Ten nám poskytl skvělé zázemí pro naší dobrodružnou aktivitu. Tou aktivitou nebylo nic jiného, než překonání vody částečně pokryté ledem pomocí duší a nosítek. Ačkoli bylo počítáno i s možností částečného namočení jednoho (víc náhradního oblečení jsme neměli a proto jsme vodu-led překonávali jeden po druhém) z účastníků, ve skutečnosti se tak nestalo.

triangl3A tak jsme mohli v klidu přejít k Větrovskému potoku, který je jako stvořený pro naší další aktivitu, kterou bylo vytvoření lávky pro transport zraněné osoby přes náročný terén. I přes boj s  prvo-březnovou noční (prakticky vzato ranní) únavou a bojem s mokrými (zmrzlými) lany, vše se zdárně podařilo. Do příštího roku vypilujeme techniku skautských dovedností a zbude čas i na pro některé účastníky tolik očekávaný příděl kilometrů v nohách.

Všechny fotky ZDE

Bidlo

Putování na Blaník

poutnici

Jediní lidé, kteří nikdy nezabloudí,

jsou tibetští a mongolští lámové,

kteří celý život bez ustání putují nesmírnými rozlohami vysoké Asie.

Jdou stále z místa na místo, a nemajíce domova, nemohou k němu ztratit cestu a zabloudit,

nemajíce cíle, nemohou sejít z cesty a minout ho.

Jdou lehce, všude šťastni, všude svobodni.

(Lady Evelyn E. Sloocková, cestovatelka, 1881)

Nezapomeňte se podívat na všechny fotky.

Zimní olympijské hry v Bechyni

zoh-lista

Letošní únorová výprava začala zasedáním olympijského výboru. Zástupci Kuby, Jemenu a Konga si prosadili vlastní menší verzi her, neboť na ty opravdové v Soči se nedostali. Bylo jim vyhověno a tak jsme se pod jejich vlajkami zúčastnili vlastního kola ZOH na základně Lišky u Bechyně. Nejprve bylo zapotřebí vybudovat za každý stát olympijskou vesnici. Týmy se úkolu zhostily bravurně a tak zbudovaly pro své sportovce monumentální zázemí. Potom následovala večerní štafeta s nezbytnou olympijskou pochodní.

Sobota začala rozcvičkou, kterou vedl sám Pierre de Coubertine, zakladatel moderních olympijských her. Po náležitém protáhnutí bylo ještě třeba zhotovit akreditace – visačky na krk s nezbytnými údaji a podobiznou. Přistoupili jsme k samotným hrám. První disciplínou bylo rychlobruslení. Po nácviku správné techniky zástupci tří účastnických států vyjeli na okruh. Hodnocena byla rychlost, ale i dodržení postoje podřepného a správné máchání rukama.

Další klání bylo v jízdě skibobem. Ten (v podobě dřevěného hranolu) bylo potřeba nejprve řádně roztlačit a samotný sjezd byl poté v režii jednoho borce za každý tým, který trasou proskákal v pytli.

zoh-mini2Po obědě následoval dopingový test lakmusovým papírkem, ve kterém naši čestní sportovci bez výjimky obstáli a byli připuštěni na hokejový match. Týmové spolupráce bylo ještě třeba na čtyřbobu, ale osobní kvalitami se blýskl každý i v následném turnaji obřího slalomu či v biatlonu. Efektní disciplínou byly skoky na lyžích, kdy jednoho sportsmena na prknech nesl podpůrný team. Dokonce jsme se dočkali i bonusové pře mezi vedoucími. Zbývající energii jsme vložili do freerideového sjezdu Super G. Terén byl zrádný, ale nakonec nebezpečnou trasu absolvovali všichni bez zranění. Závěrečná padesátka pak proběhla formou obřího člobrda a přistoupili jsme k neopomenutelné disciplíně: zaslouženému odpočinku.

V nedělním dopoledni nás ještě čekal krátký kurz krasobruslařského umění a curling s céčkami. Načež jsme za zvuku hymen nastoupili k slavnostnímu vyhlášení. Více medailí obdržel Jemen, důstojné druhé místo obsadili sportovci s Konga a daleko za nimi se potom umístili kubánští flákači.

Ale nebylo důležité vyhrát, nýbrž zúčastnit se!

Nezapomeňte se podívat na všechny fotky.

 

Pirátská výprava

Piráti
Ač počasí nebylo zcela ideální, na nádraží se sešlo 8 odvážných vlčat, která zatoužila po pirátském dobrodružství. Tuto výpravu připravila družina Jestřábů a myslím, že kluci odvedli skvělou práci. Hned v Malšicích na nádraží si Kubík promáčel boty. Nicméně díky pohotové mamince, která mu dovezla suché, si zbytek akce užil. Po zhruba 3 kilometrovém pochodu jsme rozdělali oheň a uvařili čaj. Poté se již vlčata dozvěděla, že partě pirátů se ztratil kapitán i s pokladem. Aby se mladí piráti mohli vydat na moře, museli projít těžkým výcvikem, ve kterém, klobouk dolů, uspěli všichni. Po obeplutí několika ostrovů byl starý kapitán zachráněn a sladký poklad rozdělen mužstvu.

Myslím, že výprava byla podařená a že na ni kluci nezapomenou. Ještě jeden veliký dík družině Jestřábů.

Nezapomeňte se podívat na všechny fotky.

Výprava do královského města Písku

pisekJiž při srazu se zdálo, že to bude podařená akce. Slunce po dlouhé odmlce opět vykouklo a úžasně ozářilo naše konání. Před návštěvou Sladovny jsme si prohlédli chloubu Písku, nejstarší kamený most ve střední Evropě. Poté už přišel čas na Odysseovu cestu. Expozice je stavěna dětem přimo na míru, vše mohou vyzkoušet, se vším si mohou hrát, a čas tam strávený plynul jako voda. Po útrapách s Kyklopem, vakem plným větrů, lidožravými Laistrygóny jsme se umě vyhnuli i zpěvu Sirén a úspěšně dopluli do Ithaky. Ve spodním patře jsme si prohlédli expozici ilustrátorů dětské knihy a zahráli několik kol vědomostního kvízu. Po nezbytném nákupu hoké čokolády či různých předmětů na památku jsme již svižným tempem spěchali na vlak.

Akce se povedla a musím pochválit skvělou účast. Doufám, že všech 10 vlčáků bude na tuto výpravu vzpomínat.

Nezapomeňte se podívat na všechny fotky.