V sobotu 23. listopadu se v domě armády uskutečnila skautská akademie na počest 100 výročí skautingu v Táboře.

V 8 hodin ráno jsme se všichni sešli před domem armády, abychom začali zkoušet naše „úžasné“ vystoupení. Když jsme vešli do vstupní haly a uviděli obrovské množství dobrot, které zde připravili modřinky, tak jsme na něj téměř zapomněli. Několik chvilek jsme se všemi těmi dobrotami kochali a koukali se na ně s pusami otevřenými dokořán. V tomto krásném okamžiku nás přerušili vedoucí s tím, abychom si do šaten odložili věci. Měli jsme zde na ně vyhrazené místo, takže nevznikl žádný problém. Poté jsme ještě nanosili všechny rekvizity potřebné k našemu vystoupení, stínohře. Zúčastnili se jí starší skauti z našeho oddílu a já z Hynkem jsme provázeli dějem. Byl zde však jeden háček. S Hynkem jsme měli uprostřed děje odvyprávět dvě historky z našeho tábora, jednu pravdivou a jednu lživou. Ani jednu jsme však neměli dopředu připravenou, takže jsme riskovali docela slušný trapas. Naštěstí Hynek vymyslel nejbizarnější storky, co kdo kdy mohl za tak krátký čas vymyslet. Jedna byla o hořícím spacáku a druhá o divočákovi u Mc Donaldu. Co myslíte, která byla pravdivá? Za chvíli přišly na řadu zkoušky na podiu, které trvaly asi dvě hodiny a oddíly si na nich zkoušeli, jak jejich číslo vypadá, či případně co by na něm mohli zlepšit. Poté byla na pořadu akademie přestávka na oběd, při kterém si snad každý opakoval svoji roli.

Poslední chvilky před premiérou zaplnila generální zkouška, která utekla jako voda. Rázem bylo pět hodin a já stál před vstupem do sálu a vybíral dobrovolné vstupné. Sál se velmi rychle zaplnil, a tak mohla akademie začít. Odstartoval ji nástup vlajek a zpěv skautské hymny. Poté už začala jednotlivá vystoupeni všech oddílů. První vystoupil 82. oddíl s jejich zaostalými způsoby provozování tábora, druhá vystoupila Lyra s Historií skautingu a pak vše začalo nabírat grády. Vystoupila Hayama s podivnými sny, Karibu s vystoupením na téma dobré skutky, Vikingové s jejich promítáním, nechyběl ani šíleně dlouhý muzikál od Modřinek. Následovalo Širokko s jejich zlomenou nohou, odříkávaní autobusových zastávek od Modřínů, kterému se zasmál snad úplně každý a nakonec my, 13. oddíl Larkwei, s naší stínohrou na téma „Den na táboře“. Teď už snad chyběla dodat jen jedna legendární věta a tou byla „Aha, podívejte, PRÁVĚ TEĎ SE TO DĚJE“! a akademie už mohla skončit. Celý podařený večer završil proslov střediskového vůdce Dehťáka, opětovný nástup vlajek a vše zakončil závěrečný zpěv večerky.

Akademie se podle mého názoru velmi vydařila a s 300 diváky to byl minimálně pro mne neuvěřitelný zážitek. Doufám, že se líbila i vám.

Lístek

Pro více fotek můžete navštívit střediskový FB.