Na konci května se uskutečnila víkendová celooddílová výprava. Ubytováni jsme byli v skautské základně Lísek, která se nachází nedaleko tajuplného hradu Zvíkov. A právě pro tuto bezprostřední blízkost se nám zjevil místní kouzelný rarášek a předal nám důležitou zprávu s žádostí o pomoc.

Samozřejmě jsme se zavázali pidižvíkovi pomoci. Před zahájením akce samotné jsme však museli potrénovat lukostřelbu, abychom se ubránili případnému nájezdu lapků. A jelikož k dobrému mravu šlechetných rytířů patří i obratnost s dřevci a těžšími obléhacími stroji, vyzkoušeli jsme si i jich.

Posilněni obědem jsme se vydali na cestu k hradu samotnému. Úspěšné doražení na místo určení jsme oslavili nanukem a podrobili komplex zevrubné prohlídce. Se zvláštním zřetel jsme pak prozkoumali Hlízovou věž. Neboť právě runy z této věže mohou pomoci našemu nadpřirozenému kamarádovi – raráškovi.

Magické runy jsme tedy pečlivě opsali a se setměním použili v magickém rituálu, kterým jsme zlomili prokletí Zvíkovského raráška. Ten se nám nato konto zjevil a v působivém tanci poděkoval za naše nasazení.

Podívejte se na všechny fotky!

První celooddílová výprava tohoto roku se odehrála v Měsíčním údolí u Vlašimi, kde se nachází tábořiště, které ještě pamatuje založení českého skautského hnutí. Po dobrodružné večerní cestě a večeři nás překvapila partička vypečených typů. Říkali si „Bratrstvo kočičí pracky“ a protože měli v držení ježka v kleci i zajatého Červenáčka, tvářili se jako páni světa. Dokonce nás chtěli obrat o všechny sušenky! Naštěstí se brzy objevil Mirek Dušín, Červenáčka zachránil a Bratrstvo vyzval na souboj. A to v podobě turnaje, který odstartoval v sobotu.

Přestože počasí strašilo, nakonec se ukázalo být docela příjemně po celý den a tak se program vyvedl. Nejprve jsme se řádně připravili – procvičili jsme si skautské dovednosti a znalosti, jako bylo uzlování, práce se sekyrou nebo šifrování. A po obědě jsme vyrazili na sportovní dráhu vybojovat ježka v kleci ve jménu Rychlých šípů. Zapeklitá stanoviště a orientaci na trati, značené fáborky, nám ještě komplikovalo zlotřilé Bratrstvo. Nakonec jsme však přesto podali bravurní výkony a zvítězili.

Bratrstvo kočičí pracky však neumí prohrávat a tak ježka nechtělo vydat. Schovali ho na tajném místě v lese a my o něj musili zápasit v další hře. Ale opět jsme jim ukázali a ježka po právu vybojovali. Na závěr dne jsme si ještě zahráli nějakou tu hříčku v chatě, zahráli a zazpívali a stařešinové nám povyprávěli o historii oddílu.

Byla to povedená výprava! Velký dík patří Jestřábům, kteří se bravurně zhostili přípravy programu a samozřejmě i všem odvážným účastníkům, kteří se nenechali zastrašit pošmournou předpovědí počasí.

Podívejte se na všechny fotky!

Triangl je tradiční akce pro nejstarší a nejostřílenější členy našeho oddílu. Letošní ročník se nesl v jiném duchu, než předchozí – do historie se asi nejspíš zapíše svou nejkratší absolvovanou trasou. To co Triangl 2015 ubral na trase, ale jistě přidal na zajímavosti a na náročnosti.

Sešli jsme se v klubovně, kde jsme si naznačili, co nás čeká. Dalo se to vytušit z toho, co jsme si zabalili na cestu. Jediné, co do té chvíle nebylo jasné, byla trasa. Vydali jsme se směrem k jednomu ze Zahrádeckých rybníků. Za svitu měsíce jsme našli jeden z nich. Ten nám poskytl skvělé zázemí pro naší dobrodružnou aktivitu. Tou aktivitou nebylo nic jiného, než překonání vody částečně pokryté ledem pomocí duší a nosítek. Ačkoli bylo počítáno i s možností částečného namočení jednoho (víc náhradního oblečení jsme neměli a proto jsme vodu-led překonávali jeden po druhém) z účastníků, ve skutečnosti se tak nestalo.

A tak jsme mohli v klidu přejít k Větrovskému potoku, který je jako stvořený pro naší další aktivitu, kterou bylo vytvoření lávky pro transport zraněné osoby přes náročný terén. I přes boj s  prvo-březnovou noční (prakticky vzato ranní) únavou a bojem s mokrými (zmrzlými) lany, vše se zdárně podařilo. Do příštího roku vypilujeme techniku skautských dovedností a zbude čas i na pro některé účastníky tolik očekávaný příděl kilometrů v nohách.

Všechny fotky ZDE

Bidlo

Jediní lidé, kteří nikdy nezabloudí,

jsou tibetští a mongolští lámové,

kteří celý život bez ustání putují nesmírnými rozlohami vysoké Asie.

Jdou stále z místa na místo, a nemajíce domova, nemohou k němu ztratit cestu a zabloudit,

nemajíce cíle, nemohou sejít z cesty a minout ho.

Jdou lehce, všude šťastni, všude svobodni.

(Lady Evelyn E. Sloocková, cestovatelka, 1881)

Nezapomeňte se podívat na všechny fotky.