První jarní výprava roku 2016 se velice vydařila. Sic na začátku nás stihla neočekávatelná výluka na trati, dorazili jsme v pořádku na základnu Chvalov u Mačkova. Avšak tím mimořádné události zdaleka neskončily: jen co jsme vybalili spacáky, začal se kolem chaty prohánět děsivý přízrak. Nezbývalo tedy, než zavolat profesionály: Krotitele duchů.

Ti s velkou parádou přijeli firemním vozem za zvuků své znělky a jali se spíše předvádět a tancovat, než zahánět strašidla. Záhy se však přece příšerákovi postavili a za pomocí svých ultra-protonových děl ho poslali zpět odkud přišel.

Po Krotitelské rozcičce a snídani jsme byli po včerejších událostech ohledat místo činu. Přízrak se stačil vypařit, leč zbyl po něm tajuplný svitek s ďábelskými symboly a podpisem „lord Battaglia“. Vydali jsme se k nedaleké hrobce tohoto mysteriózního šlechtice a okultisty, kde jsme naměřili zvýšenou hladinu paranormální energie.

Tu našim Krotitelům zazvonil telefon: nahlášení dalšího případu. Jali jsme se jim tedy pomoci a vydali jsme se do lesů přemoci hejkala. Pro jeho příšerný jekot bylo stěží možné se k němu přiblížit. Za pomoci ochranných sluchátek to přece jen vyšlo. Vyjednali jsme podmínky jeho návratu do podsvětí a splnili zadaný úkol.

Dalším příšerákem, kterého jsme museli spolu s Krotiteli zdolat, byl upír. Na toho neplatilo ani vyjednávání ani zbraně Krotitelů. Ale zjistili jsme, že ho drží při životě tajemné svíce, které stačilo zkropit svěcenou vodou a Dracula ztratil rázem všechnu sílu. I u něj jsme nalezli tajemný svitek Battagliův.

Potom jsme zas narazili na bezhlavého rytíře. Ten byl však ochoten odebrat se do světa mrtvých poté, co jsme mu sestalvili celou jeho kostru zpátky do hrobky a on mohl se strašením navždy přestat.

Starší skauti zatím plnily úkoly vlastní: iniciativní hry, při kterých si zablbli u rybníku, šplhali na mohutné stromisko či si vyzkoušeli přepravu na skautské „jednochůdě“ ve tvaru velkého áčka, sestaveného z klád.

Neobvykle početná řad příšer, která se objevovala v této oblasti, byla provázána jménem tajemného lorda Battaglii, který díky černé magii vstává z mrtvých a škodí. Sestavili jsme si tedy speciální zaháněcí zbraně a čekali na hodinu večerní, kdy se onen temný mág zjevuje. Po několika písních na kytaru jsme s Krotiteli vydali na cestu k hrobce rodu Battagliů.

Na místě již čekal temný lord, který mocnýmy zaklínadli přivolával další přízraky. Avšak společným nasazením všech skautíků jsme ho zahnali zpátky do záhrobí a uzavřeli jeho ektoplazmatickou pentagramickou bránu, aby se on ani žádné strašidla už nikdy nevrátila.

Prohlédněte si celou FOTOGALERII.

Přestože takhle na začátku jara ještě semtam mrzne či padá sněhu, my na mysli rozhodně neklesáme. A to mimojiné i proto, že jsme vyrazili na další ročník tradičního Trianglu – nočního pochodu pro nejstarší a nejostřílenější členy našeho oddílu.

Minule byla akce v duchu hasičského survivalu a tak přičiněním kyvadlového efektu (i roverského reakcionářského konzervativního křídla) byl letos Triangl návratem k tradici. Čekalo nás tedy putování v pomyslném trojúhelníku, jehož tři body představovaly tři triangulační body.

Od první kóty poblíž Čekanic jsme vypálili kultovní metodou „na hulváta“ přímo za nosem skrze lesní porost rozličný a další nečekanné terénní překážky až do Jeníčkovy Lhoty. Pokračovali jsme dále až k vrchu Hůrka u Ratibořských hor, který byl dalším bodem naší trasy.

Po čaji následovaly rozličné manévry „přískokem vpřed“ s technickými pauzami na kalibraci naší vysoce moderní navigační technologie: mobil bez map ale s GPS a mobil bez GPS ale s mapou. Nakonec jako vždy zvítězila a k dalšímu bodu nás dovedla hlavně intuice. Zlatým hřebem byl kopec Batkovy dosahující 724 výškových metrů. V průběhu výstupu jsme také záhy narazili na sníh.Po tomto vrcholném vrcholu jsme se kutáleli zpět k Táboru do bodu výchozího. Počasí vydrželo umravněné a jediný lokální jemný deštík jsme přečkali v zastřešené zastávce Dobronické. Ač některým přece nahlodal morálku a vyskytly se dokonce hlasy volající po možnosti využití noční tramvaje. Trolej vedení vysokého napětí však příliš nadějí neskýtala a tak nezbylo než zatnout zuby a klopýtat dál.
Příchod se vší parádou nastal kolem půl páté ranní.

Celou naší trasu zanesenou v mapě zřete ZDE.

Děkujem Bidlovi za intenzívní vycházku a těšíme se na přes rok!

Letošní podzimní oddílová výprava začala nečekaným zjevením ďábelského černokněžníka, který se rozhodl, že navždy vymaže pohádky z povrchu zemského. Pomocí nekalých kouzel a kejklí spálil před našimi zraky velkou pohádkovou knihu a zmizel kamsi do bažin. Nejvíce to zarmoutio Velkého Vypravěče, který bez knihy nedokázal správně odříkat ani jediný příběh.

Zavázali jsme se, že mu pomůžeme a společně najdeme všechny pohádkové postavy a vyzískáme od nich jednotlivé pohádkové příběhy, abychom mohli sepsat knihu novou. Ještě ten večer jsme se setkali s první pohádkovou postavou – Dědou Vševědou, který nám za uhodnutí zapeklitých hádanek předal nejen svou pohádku, ale ještě daroval několik svých zlatých vlasů.

V sobotu jsme potom potkávali pohádkové postavy už od samého rána: rozcvičku jsme absolvovali s Čertem a Káčou, potom jsme zas pomohli se třemi úkoly spanilé Zlatovlásce, Ježibaba z perníkové chaloupky pro nás připravila výcvik nošení Jeníčků na lopatě a Obelix, který přicestoval z krajin frankofonního folklóru, nás naučil uvařit pověstný kouzelný lektvar.

Po obědě jsme vyrazili na velkou procházku nádhernou podzimní krajinou v okolí Heřmaniček. Zasportovali jsme si s Jezinkami a Jelenem se zlatými parohy a hladovcům zas přišlo vhod setkání s děvečkou z nedaleké vesnice a jejím kouzelným kašetvorným hrnečkem.

Celý ucupitaní a uondaní jsme dorazili zpátky na základnu a dobyli poslední dva příběhy: o Karkulce a nosatém Pinokiovi. Jediné, co chybělo, byly desky, do kterých bychom mohli umístit všechny pracně dobyté pohádky. Takové kouzelné knižní desky se však zjevují jen po setmění a to na těch nejděsivějších místech. A proto pro ně vyrazili nejstarší skauti na židovský hřbitov u Prčic. Jako neohrožení bohatýři svůj úkol splnili zdárně  a ve zdraví.

V neděli jsme novou knihu pohádek skompletovali a zapudili tak zlého černokněžníka. A od těch dob si už žádný vypravěč žádnou pohádku nepoplete a my máme zas o několik zážitků z povedené výpravy víc.

Prohlédněte si všechny fotografie ZDE

Na konci května se uskutečnila víkendová celooddílová výprava. Ubytováni jsme byli v skautské základně Lísek, která se nachází nedaleko tajuplného hradu Zvíkov. A právě pro tuto bezprostřední blízkost se nám zjevil místní kouzelný rarášek a předal nám důležitou zprávu s žádostí o pomoc.

Samozřejmě jsme se zavázali pidižvíkovi pomoci. Před zahájením akce samotné jsme však museli potrénovat lukostřelbu, abychom se ubránili případnému nájezdu lapků. A jelikož k dobrému mravu šlechetných rytířů patří i obratnost s dřevci a těžšími obléhacími stroji, vyzkoušeli jsme si i jich.

Posilněni obědem jsme se vydali na cestu k hradu samotnému. Úspěšné doražení na místo určení jsme oslavili nanukem a podrobili komplex zevrubné prohlídce. Se zvláštním zřetel jsme pak prozkoumali Hlízovou věž. Neboť právě runy z této věže mohou pomoci našemu nadpřirozenému kamarádovi – raráškovi.

Magické runy jsme tedy pečlivě opsali a se setměním použili v magickém rituálu, kterým jsme zlomili prokletí Zvíkovského raráška. Ten se nám nato konto zjevil a v působivém tanci poděkoval za naše nasazení.

Podívejte se na všechny fotky!

První celooddílová výprava tohoto roku se odehrála v Měsíčním údolí u Vlašimi, kde se nachází tábořiště, které ještě pamatuje založení českého skautského hnutí. Po dobrodružné večerní cestě a večeři nás překvapila partička vypečených typů. Říkali si „Bratrstvo kočičí pracky“ a protože měli v držení ježka v kleci i zajatého Červenáčka, tvářili se jako páni světa. Dokonce nás chtěli obrat o všechny sušenky! Naštěstí se brzy objevil Mirek Dušín, Červenáčka zachránil a Bratrstvo vyzval na souboj. A to v podobě turnaje, který odstartoval v sobotu.

Přestože počasí strašilo, nakonec se ukázalo být docela příjemně po celý den a tak se program vyvedl. Nejprve jsme se řádně připravili – procvičili jsme si skautské dovednosti a znalosti, jako bylo uzlování, práce se sekyrou nebo šifrování. A po obědě jsme vyrazili na sportovní dráhu vybojovat ježka v kleci ve jménu Rychlých šípů. Zapeklitá stanoviště a orientaci na trati, značené fáborky, nám ještě komplikovalo zlotřilé Bratrstvo. Nakonec jsme však přesto podali bravurní výkony a zvítězili.

Bratrstvo kočičí pracky však neumí prohrávat a tak ježka nechtělo vydat. Schovali ho na tajném místě v lese a my o něj musili zápasit v další hře. Ale opět jsme jim ukázali a ježka po právu vybojovali. Na závěr dne jsme si ještě zahráli nějakou tu hříčku v chatě, zahráli a zazpívali a stařešinové nám povyprávěli o historii oddílu.

Byla to povedená výprava! Velký dík patří Jestřábům, kteří se bravurně zhostili přípravy programu a samozřejmě i všem odvážným účastníkům, kteří se nenechali zastrašit pošmournou předpovědí počasí.

Podívejte se na všechny fotky!

Triangl je tradiční akce pro nejstarší a nejostřílenější členy našeho oddílu. Letošní ročník se nesl v jiném duchu, než předchozí – do historie se asi nejspíš zapíše svou nejkratší absolvovanou trasou. To co Triangl 2015 ubral na trase, ale jistě přidal na zajímavosti a na náročnosti.

Sešli jsme se v klubovně, kde jsme si naznačili, co nás čeká. Dalo se to vytušit z toho, co jsme si zabalili na cestu. Jediné, co do té chvíle nebylo jasné, byla trasa. Vydali jsme se směrem k jednomu ze Zahrádeckých rybníků. Za svitu měsíce jsme našli jeden z nich. Ten nám poskytl skvělé zázemí pro naší dobrodružnou aktivitu. Tou aktivitou nebylo nic jiného, než překonání vody částečně pokryté ledem pomocí duší a nosítek. Ačkoli bylo počítáno i s možností částečného namočení jednoho (víc náhradního oblečení jsme neměli a proto jsme vodu-led překonávali jeden po druhém) z účastníků, ve skutečnosti se tak nestalo.

A tak jsme mohli v klidu přejít k Větrovskému potoku, který je jako stvořený pro naší další aktivitu, kterou bylo vytvoření lávky pro transport zraněné osoby přes náročný terén. I přes boj s  prvo-březnovou noční (prakticky vzato ranní) únavou a bojem s mokrými (zmrzlými) lany, vše se zdárně podařilo. Do příštího roku vypilujeme techniku skautských dovedností a zbude čas i na pro některé účastníky tolik očekávaný příděl kilometrů v nohách.

Všechny fotky ZDE

Bidlo

Jediní lidé, kteří nikdy nezabloudí,

jsou tibetští a mongolští lámové,

kteří celý život bez ustání putují nesmírnými rozlohami vysoké Asie.

Jdou stále z místa na místo, a nemajíce domova, nemohou k němu ztratit cestu a zabloudit,

nemajíce cíle, nemohou sejít z cesty a minout ho.

Jdou lehce, všude šťastni, všude svobodni.

(Lady Evelyn E. Sloocková, cestovatelka, 1881)

Nezapomeňte se podívat na všechny fotky.

Ač počasí nebylo zcela ideální, na nádraží se sešlo 8 odvážných vlčat, která zatoužila po pirátském dobrodružství. Tuto výpravu připravila družina Jestřábů a myslím, že kluci odvedli skvělou práci. Hned v Malšicích na nádraží si Kubík promáčel boty. Nicméně díky pohotové mamince, která mu dovezla suché, si zbytek akce užil. Po zhruba 3 kilometrovém pochodu jsme rozdělali oheň a uvařili čaj. Poté se již vlčata dozvěděla, že partě pirátů se ztratil kapitán i s pokladem. Aby se mladí piráti mohli vydat na moře, museli projít těžkým výcvikem, ve kterém, klobouk dolů, uspěli všichni. Po obeplutí několika ostrovů byl starý kapitán zachráněn a sladký poklad rozdělen mužstvu.

Myslím, že výprava byla podařená a že na ni kluci nezapomenou. Ještě jeden veliký dík družině Jestřábů.

Nezapomeňte se podívat na všechny fotky.

Již při srazu se zdálo, že to bude podařená akce. Slunce po dlouhé odmlce opět vykouklo a úžasně ozářilo naše konání. Před návštěvou Sladovny jsme si prohlédli chloubu Písku, nejstarší kamený most ve střední Evropě. Poté už přišel čas na Odysseovu cestu. Expozice je stavěna dětem přimo na míru, vše mohou vyzkoušet, se vším si mohou hrát, a čas tam strávený plynul jako voda. Po útrapách s Kyklopem, vakem plným větrů, lidožravými Laistrygóny jsme se umě vyhnuli i zpěvu Sirén a úspěšně dopluli do Ithaky. Ve spodním patře jsme si prohlédli expozici ilustrátorů dětské knihy a zahráli několik kol vědomostního kvízu. Po nezbytném nákupu hoké čokolády či různých předmětů na památku jsme již svižným tempem spěchali na vlak.

Akce se povedla a musím pochválit skvělou účast. Doufám, že všech 10 vlčáků bude na tuto výpravu vzpomínat.

Nezapomeňte se podívat na všechny fotky.