Na začátku prázdnin roku 2018 nás zavály naše kroky do dobře známého tábořiště v Meznu. Učarovaly nám zdejší klimatické podmínky, a tak jsme se na místě rozhodli postavit školu. A to školu ne tak ledajakou – Školu čar a kouzel! Za svitu luceren k nám po jezeře připluli první studenti, které přivítal klíčník a šafář Hagrid. V té chvíli jim byl první psychickou oporou – to proto, že téměř všichni věděli, co je právě čeká, ale ne všichni si byli jisti, zda obstojí. Slovy moudrého klobouku: „Nasaď si mě a neboj se, jen vlastní strach tě leká! Já moudrý klobouk z Bradavic, ti řeknu, co tě čeká!“. Všichni byli úspěšně moudrým kloboukem rozděleni do čtyř kolejí – do Nebelvíru, či Mrzimoru, také do Havraspáru i Zmijozelu. V této magické atmosféře, jsme celí nedočkaví, co se zítra bude dít, ulehli ke spánku.
Ó ano, a dělo se toho skutečně hodně. Po Příčné ulici po chvíli pobíhali i ti nejzapřisáhlejší odpůrci tohoto pohybu, protože mezi materiály k výrobě hůlky byl dokonce vlas mořské panny, či dračí kůže! Hůlky byly vyrobeny a ozkoušeny. Zahoukaly první sovy – sovy opálené, čtyřoké, pětikřídlé, či duhové – tomu se ale ve světě fantastických zvířat nelze divit!
S hůlkou a odhodláním vstoupili jsme do hodin kouzelnických. Ti s bystrým zrakem uviděli učitelskému sboru na očích, že jejich skrytým snem byl co nejmenší a tichý hlouček studentů. Nejlépe to asi shrnul slovutný ředitel školy, Albus Brumbál: „Nestačí pouze prodlévat ve snách a zapomenout žít.“ Mladých kouzelníků byl totiž letos rekordní počet. Profesoři Brumbál, Snape, ani profesorka McGonagallová se toho však nezalekli a studenti se toho od učitelů hodně naučili. Nebo i učitelé od studentů?
Pan profesor Snape dokonce utrousil, že se v žádném případě nejedná o takové stádo tupohlavců, které obvykle musí učit. Mezi námi, to už něco znamená…
Další den nás navštívil pan Scamander, který žáky, celý zoufalý, prosil o pomoc. Nějakým nedopatřením se mu totiž otevřel kufr, ve kterém přechovával spousty fantastických zvířat. Mladí učedníci pomoc přislíbili. Netrvalo dlouho a začali také přicházet zvířatům na stopu. Ruku v ruce s nimi šly i vědomosti, jejichž původem byly hodiny čar a kouzel.
Inu a pak už to šlo všechno ráz na ráz. Při honu na dračí vejce nás v Zapovězeném lese zahnal na útěk jakýsi přízrak s dlouhým pláštěm. Ochranu jsme nalezli v polorozpadlém přístřeší Merlinovy chýše. Ukázalo se, že je těchto černokněžníků více a nesou název Smrtijedi. A tu a tam se začala objevovat Merlinova vzpomínka, které nám po přehrání prozradila zase o kus více o historii naší školy, či původu černé magie.
I když každá kolej dělala, co mohla, aby na konci zvedla nad hlavu školní pohár právě ona, v boji proti Smrtijedům stáli všichni svorně na jedné straně. „Jsou věci, které musíte prožít společně, abyste toho druhého začali mít rádi, a zneškodnit horského trolla, k takovým věcem určitě patří.“ – i taková událost na to měla určitě vliv.
Po tom, co jsme si užili radovánek s Fredem a Georgem, nám přiletěla posila. Bystrozoři ovšem nenašli nic podezřelého. Místo toho se zapojili do překotného smlouvání se skřety z Gringottovic banky. Ti nakonec otevřeli svoje bankovní konto studentům – protože kdo by odmítl pokrytí peněz statným tatínkem?
Smrtijedi mezitím v ústraní odchytávali fantastická zvířata, z kterých získávali jejich životní energii. Nebyli ovšem jediní, kteří si hleděli vlastního programu. Roveři (odrostlejší skauti) plnili taktéž vlastní úkoly. Mezi nimi například měřili síly v tzv. Šavanských hrách.
V podvečer odcestovali bystrozoři, a tak nastala ta pravá chvíle pro vůdce Smrtijedů, aby ukázal svou sílu. Z nevinné schůzky na astronomické věži se vyvrbil největší kouzelnický souboj v dějinách – mezi Brumbálem a černokněžníkem Grindenwaldem. Bohužel síla tohoto temného mága byla už tak velká, že ji ani Brumbál nezastavil. Smrt našeho ředitele v nás vzbudila obrovský smutek, který jsme vyjádřili na pohřbu. Ale také odhodlání se nevzdat.
I přes tyranského prozatímního ředitele Umbridge jsme začali sbírat síly k poslednímu souboji se zlem. Dvakrát byli studenti varováni, ať opustí půdu školy. Podruhé již uposlechli a vydali se pro meč Godrika Nebelvíra do trosek zbořeného města.
Poslední bitva byla osudná. Mečem jsme prokláli temnou hmotu – obskuruse, tím bylo zlo poraženo a kouzelnický svět zachráněn.
Gratulace a velký dík patří všem účastníkům. A na závěr ještě jeden citát ze světa Harryho Pottera: „Štěstí lze nalézt i v té nejtemnější době, pokud nezapomeneme, že existuje světlo.“
Hynek