MI6 nás povolává do akce … opět 😀

Měli jsme se sejít na vlakové nádraží 5.11. a to nejpozději 16:15

1.DEN

Když jsem tam přijel, zjistil jsem že nás mravenců je tam poměrně málo a tak náš vedoucí OPIČÁK nám šel před stavit nového kamaráda aby nám nebylo smutno. Všichni jsme byli natěšení, opičák otevřel kufr od auta a byl tam … EDA):

Eda je stará velká vojenská bedna. Teda myslím že to byla vojenská bedna byla zeleno-hnědá takže asi jo. Náš úkol byl takový: Eda se nesměl dotknout země a kdyby se dotknul tak by zemřel. Zároveň jsme se nemohli kouknout dovnitř abychom ho nepřizabili do té doby dokud nedorazíme na místo určení. Nasedli jsme na vlak. Tábormen měl celou cestu Edu na svých kolenech, která ho potom bolela a za to mu moc děkujeme. Cesta trvala cca 40-60 min.

Po 10 min ve vlaku jsem se zeptal vedoucích kam jedeme.

Byli jsme velice zklamáni za to, že jsme jeli do nejhoršího a největšího města v ČR.

NE, BRNO TO NEBYLO!

BYLA TO PRAHA!

Já velký města moc nemusím, takže mě to moc nelákalo. Do Prahy jsme do jeli cca 16:50.

Od nádraží jsme šli dlouhou a velkou ulicí. A mezi mravenci jsme se pořád hádali, kdo ponese Edu, protože jsme ho měli všichni plné zuby a bolely nás ruce, jak jsme je měli natažené. Ta ulice byla tak dlouhá, že jsem si myslel, že nikdy neskončí. Jakmile jsme došli ke klubovně vodního Pražského oddílu, nastěhovali jsme se a šli jsme hrát různé hry.

2.DEN

Ráno nás vzbudili na náš první, nejtěžší a možná i poslední úkol

Měli jsme za úkol cestovat po celé Praze a měli jsme natáčet videa a fotit fotky z určených míst a památek. Náš reportér Rudolf a kameraman Messi byli vynikající. Po dlouhém dni si zasloužíme nějakou odměnu, že?

No a tak jsme si zašli na mekáč, a když jsme přišli, tak jsme si odpočinuli.

Potom jsme museli poskládat mapu a obejít s ní každého z vedoucích, kteří nám dali úkol a když jsme ho splnili tak jsme dostali malý kus mapy

Naši mladší agenti Jestřábi a Vlčata museli zjistit heslo, které jsme měli říct našim tajným informátorům. Naštěstí jsme zjistili, kdo je informátor. A pak začal boj. Našli jsme bednu, v které byli sladkosti a spravedlivě je rozdali, aby měli všichni stejně.

3.DEN

Nastal obrovský úklid zázemí, ve kterém jsme byli.

Když jsme uklidili zázemí, tak jsme se nasnídali. Tábormen nabral zásoby a svačinu a odešli jsme s Edou na Vlakové nádraží, ale tentokrát jsme táhli jídlo, tudíž nám mohli s Edou pomoci Jestřábi a dopravit ho zpět.

Když jsme dojeli, tak jsem byl rád, že Edu nebudeme muset už nosit

Příjezd do Tábora byl 7.11. v 13:20

Tahle výprava mě moc bavila! Jediná věc, co mě mrzela, je že s námi nejel můj oblíbený vedoucí Koňa (:

Kuba Cisár