V úterý 22.9.2020 nám Pinokio poslal zvadlo na připravované „blanické putování“(kolem řeky Blanice na Šumavě), nejprve to vypadalo že se nikam nepojede, protože skoro celý týden před tím pršelo a bylo pod mrakem, ale pak se vyjasnilo a v sobotu ráno jsme se sešli na nádraží.
Jeli jsme rychlíkem do Budějovic, kde jsme přestoupili na vlak do Číčenic. Tam nás čekal vlak značky GW Train. Ten nás dovezl na zastávku „Prachatice-Lázně“, kde se k nám připojili Messany a Šedák.
Hned na prvních 4 kilometrech jsme překonali převýšení 512m na vrcholek Libín. Tam stála rozhledna, ze které mohl být pěkný výhled, ale bohužel byla zavřená. Naobědvali jsme se a šli jsme dolů. Cestou dolů se nám naskytl pohled na horu Boubín a Pinokio nám přečetl úryvek nějaké knížky o českém dobrodruhovi který chodí v Himalájích) nebo tam někde (pozn. dobrodruh byl Ladislav Zibura). Pak jsme asi hodinu šli údolím kolem Farského potoku, když jsme vyšli nahoru z údolí a přešli přes silnici na polní cestu, bylo to už jen kousek na další zastávku, kde nám Pinokio přečetl další část z té knížky. Dali jsme si nějaké jídlo (sladkosti) a šli jsme.
Prošli jsme kempem a kolem Křišťanovického rybníku, u kterého měl být stánek opravdu tam byl, ale když jsme ho míjeli, vypadal, že už je tak 3 roky zavřený. Cestou jsme se zastavili u „Kouzelné studánky“ která je proslulá tím že „je i po dešti bez vody“ ale ona normálně tekla!?
Zanedlouho jsme dorazili na „Sluneční skálu“ tak tomu říkal Pinokiův bývalý vedoucí Jim
z bývalého 1. oddílu, který tam na nás čekal. Pod tou skálou tekla řeka Blanice a na jejím levém břehu byl les. Jim říkal, že když mu bylo asi tak 14, měli tam letní tábor. Taky nám ukázal kroniku, která byla schovaná někde pod sluneční skálou, ve které byly první zápisy z 70. let. Sešli jsme dolů k řece, přebrodili ji a utábořili jsme se. Asi 20 metrů odtud bylo ohniště, udělali jsme oheň a myslím, že si někdo i něco upekl. Přibližně po osmé hodině Jim odešel a my šli spát.
Ráno jsme vyrazili trochu pozdě, dopoledne nás čekal ještě jeden velký kopec, který jsme ale zvládli. Kousek před Prachaticemi jsme se zastavili, dali si oběd a pokochali se krajinou. Do Prachatic jsme došli s malým předstihem, takže byl ještě čas zajít do místní večerky pro bonbóny. Došli jsme na nádraží a jeli zpátky.
Uzel