Pro letošní tábor jsme dostali nabídku od bratra Opičákana místo nedaleko Skopytc, které patří k jejich rozsáhlému hospodářství. Taková nabídka se samozřejmě nedala odmítnout, ale vzhledem ktomu, že se nejedná o žádné dlouhodobé tábořiště, plánování, ale také samotná realizace tábora musela začít dříve než obvykle. Sešli jsme se tedy nezvykle již ve středu (pozn. tábor začínal v sobotu) a započala stavba toho nejnutnějšího co takový tábor potřebuje –jídelny, kuchyně, latrýna apod, tak aby na kluky po příjezdu čekalo „pouze“ postavení obydlí a případně dalších táborových vychytávek, někdo by dokonce řekl zbytečného luxusu. Za zmínku z těchto tří dnů stojí zejména vysušování kaluží pomocí ohnišť a zapojení starších Jestřábů, kteří nemalým dílem přispěli ktomu, že bylo v době příjezdu zbylých účastníků všechno připraveno. Proto jsme se hned první den mohli dozvědět, kam nás letošní tábor zavede. Někteří tedy po vyvěštění příslušnosti k městskému státu neměli hned jasno, ale ostatní jim to rádi prozradili – ano, ocitli jsme se daleko v minulosti, ve Starověkém Řecku. Nové bylo však i něco jiného, konkrétně družinový systém, který má základy u samotného zakladatele skautingu a v rámci něho byl kladen větší důraz na spolupráci a vedení jednotlivých táborových družin v čele s rádci, na které čekalo více povinností, ale z toho

plynoucí i určitá privilegia. Můžeme jmenovat například rozdělení hlídek, večerní setkání či to, že službu v kuchyni měla na starost vždy celá družina. V rámci prvního týdne jsme budovali základy městského státu, kterých bylo hned pět –Pátra, Korint, Tegea, Messen a Élis. Setkali jsme se s několika mýtickými postavami, z nichž některé se podařilo i přemoct a získat z nich mocný artefakt. Zejména bloudění v bludišti Mínotaura a lovení Kentaura nám dalo zabrat. V průběhu prvního týdne se objevilo nebezpečí v podobě blížících se Peršanů, ale byl čas i na starořeckou kulturu, kterou bylo divadelní představení vedoucích o králi Midasovi. To jsme ještě netušili, že něco podobného budeme muset nacvičit i my. Ke konci týdne jsme chtěli po vzoru našich řeckých předchůdců zorganizovat olympijské hry, ale oheň nám ukradl zbloudilý Peršan a tak jsme se pro něj museli vydat do vzdálené Olympie. Páteční slibový oheň nám zase překazil déšť, který nepřestával ani v sobotu dopoledne, ale na druhý pokus se už oheň povedl a mohlo odslibovat hned osm skautů. Ještě před tím nás ale stihli porazit Peršanéu Thermopyl, naštěstí jsme utekli, tedy alespoň většina znás. Další den konečně došlo na zmíněnou olympiádu, která přinesla mnoho překvapivých výsledků. Soutěžilo se v lukostřelbě, maratónu, šáchově hře či pentatlonu, všechno samozřejmě v duchu fairplay. Druhý táborový týden se nesl ve znamení nepřímého boje proti Peršanům, ať pozorováním, odposlechu informací či přerušováním zásobovacích cest. A když bylo nejhůř, bylo potřeba se vydat na pomoc do Sparty, buď pro další bojovníky nebo náš výcvik. Došlo i na naše divadelní vystoupení, při kterých bylo vhledišti plno. Začínalo však být jasné, že se s Peršany budeme muset utkat znovu. Tak se také stalo a ve čtvrtek

odpoledne jsme se postavili samotnému Xerxovi, který přijel dokonce na koni, tedy spíš poníkovi, ale i tak zněj šel strach. Jak to tak již bývá, vyhráli jsme, ale byl to tuhý boj při kterém jsme po poražení Peršanů chvíli bojovali i proti sobě, ale pak jsme si uvědomili, že si Řecko raději rozdělíme na pět téměř stejně velkých částí. Byl tedy čas na oslavu. Během celého tábora jsme se také věnovali skautským dovednostem a proto mohli být u závěrečného ohně rozdány odborky Kuchaře, Táborníka či vlčácká výzva třech vlčích tesáků. Celý tábor byla také po dlouhé době psána kronika a tak se na tento tábor dozajista nezapomene, tedy doufáme, protože vždy to je zejména o zážitcích účastníků. A kdo ještě neviděl, může se na průběh tábora podívat na fotkách či dokonce videích, které jsou z divadelních představení nebo časosběru ze stavby.