Díky pandemii koronaviru se většina členů naší skupiny nemohla zúčastnit. Nakonec odvahu sebral jen Tábormen, Mlok a já (Rybář). Společně s Kryštofem a Koňou jsme se 5.2. sešli v 9:00 na vlakovém nádraží v Táboře. S jedním přestupem v Českých Budějovicích jsme vlakem mířili do Zlaté Koruny. Za doprovodu luštění morseovky a dalších jakýchsi kódů a samozřejmě i snědení prvních kusů naší svačiny jsme dorazili do cíle. Po vystoupení z vlaku nám Koňa moderní technologií poslal napůl rozmazanou mapu a předal nám velení. Po dobu výpravy jsme měli splnit několik úkolů např. vyfotit nějaké zvíře, aniž by si toho někdo všiml. S pár špatnými odbočkami si Mlok jakožto mapař vedl bravurně. V první obci, kterou jsme mimochodem obešli dvakrát si Tábormen splnil jeden úkol, a to mlčet půl hodiny. Naším prvním cílem byla vesnička Plešovice. Vedla tudy jen jedna cesta a to přes les. Dalším úkolem, který Tábormen splnil byl, že má nechat jednu nohu pod pramenem na 2 minuty. Dále jsme se vydali směrem k našemu prvnímu cíli. Asi 500 metrů od Plešovic jsme zastavili a naplnili své žaludky dobrotami od maminek. Již z místa, na kterém jsme jedli byla slyšet dechová hudba a vůně uzenin. Přivítali nás místní v maskách. Koňa se nenechal přesvědčit a nedovolil nám ochutnat místní speciality. Naši pozornost však nejvíce zaujal kostým Shreka. Dále jsme pokračovali směrem k dalšímu cíli, dívčímu kameni. Po cestě, která pořád měnila směr i převýšení jsme se pomalu přiblížili ke zřícenině. Když jsme dorazili na místo, koupili si vstupenky a usedli ke stolu, tak Koňa vytáhl knížky s informacemi o tomto místě a nařídil nám vyhledat odpovědi na otázky které jsme si před tím vyluštili. Po dlouhém hledání a nasycení jsme si ještě obešli stavbu a vyšli opět na cestu. Cesta vedla do Adolfova. Poslední kilometry jsme si zpříjemňovali vtipy o metru. Pak už jsme jenom došli do města, počkali na vlak a s ještě jedním přestupem opět v Budějicích dojeli domů.

Rybář