První jednodenní výprava Mravenců se nesla v duchu počítačového světa. Poté co jsme si vyrobili vlastní brýle pro virtuální realitu a připojili se do světa pixelů, stanuli jsme před novou hrozbou. Svět byl napaden zákeřným virem jenž měl celý svět zničit. Aby nás virus nenašel museli jsme se uchýlit do zákoutí internetu, projít nástrahami darkwebu a utéct do cloudu. Zde jsme málem přišli o jednoho člena, jehož přístroj byl napaden virem a uzamknut. Naštěstí nám poskytli pomocnou ruku jeho rodiče a jeho přístroj znovu aktivovali. Nyní jsme se již mohli pustit do hledání antivirového systému ukrytého uvnitř hry. Po splnění náročných úkolů jako vázání drátů, rozdělání ohně a podobně, jsme od průvodce získali klíč od truhly s antivirem a podařilo se nám celý počítačový svět na poslední chvíli zachránit.

Tomáš Skořepa / Opičák

Jak se stalo již posledních několik let tradicí. Stejně jako loni, předloni, předpředloni, jsme se i

letos vydali na Štědrý den na Příběnice. A stejně jako roky předešlé s vizí, že cestou přece musíme dav střediskových skautů dohnat, protože jak již bývá zvykem, my nemáme sraz v půldeváté, nýbrž o něco později. Naplánovali jsme si tedy sraz v devět, abychom museli dohánět jenom půl hodinu. A jak již bývá zvykem, v devět na smluveném místě nikdo nebyl, tedy kromě dvou starších Jestřábů, kteří si řekli, že z vánočních pohádek už vyrostli a radši půjdou s námi. Kdo, že jsou tito dva, ptáte se?

Postupně se na sraz scházeli další a po akademické čtvrt hodině, jsme byli všichni. V počtu sedmi lidí jsme se tedy mohli vydat na již známou „horní“ trasu cestou na Příběnice. Hned první překážkou se stal výstup do lesoparku Pintovka, po kterém jsme si museli dát krátkou přestávku. Cukroví zřejmě na fyzičce zanechalo následky. Lesem, a hlavně po rovině, cesta ubíhala vcelku rychle, blížil se však zrádný Větrovský potok (zejména některé už nejednou potrápil). Odvážnější z nás zvolili přechod přes ještě zrádnější polorozbořený mostek. Další tradiční zastávkou je lom u Dražiček, obhlídka, co se za ten rok změnilo a následné testování hloubky nesmělo chybět. Poté byla na řadě již poklidná cesta lesem kolem mohylového pohřebiště až k mohyle na Příběnicích. Dav se nám jako vždy (jednou se nám to povede!) dohnat nepodařilo, ale přišli jsme akorát včas na „oficiální“ program, kterým je tradičně proslov vůdce střediska, zpívání

koled a vzájemné předání PéeFek. Letos se k tomu přidalo ještě předání pamětních odznaků za práci pro středisko, který obdržel i bratr Hřebík a bratr Pinocio, který se nejdříve smál Hřebíkovi, ale pak ho dostal též. Následně jsme se již mohli vydat na cestu zpět, u které stojí za zmínku snad jen Super G sjezd k řece na začátku a zastávka u Harrachovky na konci. I Pinocio se rozhodl, že příští rok půjde radši s námi než s davem. Lepší pozvánku na příští rok si snad ani

nemůžeme přát. Tak tedy za rok v ještě větším počtu!

Vánoční schůzku jsme se rozhodli pojmout trochu jinou cestou, než tomu bylo doposud. Každý rok schůzka vycházela ze stejného modelu, sejít se, nakrmit zvířata, rozdat dárky a jít domů.

Nová vánoční schůzka začala, když se děti potkali s naprosto nečekanou postavou a tou byl Sponge Bob. Ten je přizval dovnitř a sdělil jim, že bude pořádat vánoční mejdan, ale jeho hlavní host Santa Claus nedorazil a neví proč. Děti zjistili, že měl Santa cestou nehodu při přistávání, rozbili se mu sáně a rozutekli sobi. Santa se s dětmi dohodl, že mu sáně pomohou opravit. Naštěstí Sponge Bob věděl o jednom zkušeném skautovi, který by jim dokázal pomoc. Děti tedy vyrazili na klášterský hřbitov, kde se nachází hrob Emanuela Chalupného.

Po rozsvícení svíčky na jeho hrobě, se Emanuel zjevil a sáně jim za pomocí velkého hasáku pomohl opravit. Děti tedy společně s opravenými sáněmi putovali zpět se Sponge Bobem na jeho párty. Párty probíhala v duchu několika atrakcí co si děti mohly vyzkoušet. Rozdělili se na skupiny po dvou a vyrazili vyzkoušet každou atrakci. Bylo stanoviště s opilým volejbalem, kde děti měli snížené vidění pomocí roliček od „toaleťáku” na očích. Byl Havajský bar, kde si děti mohli namíchat vlastní drinky z tropického ovoce. Mazání obličejů poslepu navzájem, aby se nikdo z velkého sluníčka nespálil. Také byla jízda na surfu. A jako poslední bylo tradiční lovení jablka ze škopku, ve kterém ale byla speciálně slaná voda a člověk lovící jablko měl potápěčské brýle.

Vánoční počasí naší schůzce ale moc nepřálo, a tak nám celou schůzku bohužel propršelo. Všichni jsme si mokří a promrzlí zašli do klubovny na čaj, kde proběhlo symbolické předávání vedoucího oddílu, o kterém většina dětí ještě nevěděla. Vysílačka předával oddíl Dominikovi. Dominik dostal pár darů pro dobré vedení oddílu a jedním z darů bylo prkénko na krájení salámu, které nese vygravírovaná jména všech vůdců oddílu. Doufám, že ho v budoucnu ještě uvidíme a bude zde o pár jmen víc. Po předávání oddílu se předávalo ještě něco dalšího a to dárky, které si dávali děti mezi sebou. Schůzka skončila o hodinu dříve, kvůli špatnému počasí.

Vašek.

V sobotu 23. listopadu se v domě armády uskutečnila skautská akademie na počest 100 výročí skautingu v Táboře.

V 8 hodin ráno jsme se všichni sešli před domem armády, abychom začali zkoušet naše „úžasné“ vystoupení. Když jsme vešli do vstupní haly a uviděli obrovské množství dobrot, které zde připravili modřinky, tak jsme na něj téměř zapomněli. Několik chvilek jsme se všemi těmi dobrotami kochali a koukali se na ně s pusami otevřenými dokořán. V tomto krásném okamžiku nás přerušili vedoucí s tím, abychom si do šaten odložili věci. Měli jsme zde na ně vyhrazené místo, takže nevznikl žádný problém. Poté jsme ještě nanosili všechny rekvizity potřebné k našemu vystoupení, stínohře. Zúčastnili se jí starší skauti z našeho oddílu a já z Hynkem jsme provázeli dějem. Byl zde však jeden háček. S Hynkem jsme měli uprostřed děje odvyprávět dvě historky z našeho tábora, jednu pravdivou a jednu lživou. Ani jednu jsme však neměli dopředu připravenou, takže jsme riskovali docela slušný trapas. Naštěstí Hynek vymyslel nejbizarnější storky, co kdo kdy mohl za tak krátký čas vymyslet. Jedna byla o hořícím spacáku a druhá o divočákovi u Mc Donaldu. Co myslíte, která byla pravdivá? Za chvíli přišly na řadu zkoušky na podiu, které trvaly asi dvě hodiny a oddíly si na nich zkoušeli, jak jejich číslo vypadá, či případně co by na něm mohli zlepšit. Poté byla na pořadu akademie přestávka na oběd, při kterém si snad každý opakoval svoji roli.

Poslední chvilky před premiérou zaplnila generální zkouška, která utekla jako voda. Rázem bylo pět hodin a já stál před vstupem do sálu a vybíral dobrovolné vstupné. Sál se velmi rychle zaplnil, a tak mohla akademie začít. Odstartoval ji nástup vlajek a zpěv skautské hymny. Poté už začala jednotlivá vystoupeni všech oddílů. První vystoupil 82. oddíl s jejich zaostalými způsoby provozování tábora, druhá vystoupila Lyra s Historií skautingu a pak vše začalo nabírat grády. Vystoupila Hayama s podivnými sny, Karibu s vystoupením na téma dobré skutky, Vikingové s jejich promítáním, nechyběl ani šíleně dlouhý muzikál od Modřinek. Následovalo Širokko s jejich zlomenou nohou, odříkávaní autobusových zastávek od Modřínů, kterému se zasmál snad úplně každý a nakonec my, 13. oddíl Larkwei, s naší stínohrou na téma „Den na táboře“. Teď už snad chyběla dodat jen jedna legendární věta a tou byla „Aha, podívejte, PRÁVĚ TEĎ SE TO DĚJE“! a akademie už mohla skončit. Celý podařený večer završil proslov střediskového vůdce Dehťáka, opětovný nástup vlajek a vše zakončil závěrečný zpěv večerky.

Akademie se podle mého názoru velmi vydařila a s 300 diváky to byl minimálně pro mne neuvěřitelný zážitek. Doufám, že se líbila i vám.

Lístek

U příležitosti 101 let od vzniku samostatného Československa se uskutečnil pietní akt na náměstí Františka Křižíka u pomníku obětem I. světové války. Jako již tradičně zde pokládaly věnce a kytice příslušníci armády, představitelé města, ale i skauti.

Velké díky patří STŘELOVI a HOLANĎANOVI, kteří zde zastupovali nejen náš oddíl, ale i skauty jako takové.

Více informací se můžete dočíst na stránkách Táborska.

V sobotu 28. 9. 2019 se uskutečnila Skautská Pouť v areálu Komora, v rámci 100 let skautingu v Táboře. Mohl tam přijít kdokoliv. Příprava stanovišť probíhala už od rána, ale oficiálně akce začínala až ve 12 hodin. A zájem byl veliký – přišlo přes 400 dětí! Ale zúčastnili se i někteří dospělí.

Stánek s prezencí měl plné ruce práce. Bylo zde celkem 22 stanovišť, o která se starali skauti z různých oddílů. Za to, že jste splnili 15 stanovišť, jste získali placku „100 let skautingu“. Náš oddíl, měl celkem 3 stanoviště:

lukostřelba, řezání dřeva s pilou břichatkou a slackline. Někteří členové pomáhali i jiným oddílům, třeba já jsem pomáhal 82. oddílu se stanovištěm orientace. Obdrželi jste buzolu, byl vám zadán azimut a vaším úkolem bylo se dostat na určité místo.

Stanoviště jiných oddílů bylo například dřevěné pexeso, prolejzka, trefa sekerou, znalosti přírody, práce s lasem, Kimova hra, šifrování a nejrůznější hody na cíl.

Akce končila v 18h, pak už se vše jen sbalilo, naložilo či uklidilo a šlo se domů. Jak účastníci, tak pořadatelé si akci užili. Všichni doufáme, že se akce zase za 100 let zopakuje!

Hubert Khýn